Jako loni, jako loni :-) jen snad s ještě přiblblejším úsměvem. Ale o tom až za chvilku ...

Za tu dobu, co jsem byla zase tak schopná napsat jsme stihly v baletu odsouhlasit hudbu, přijít o ni a vynutit si druhou. Popořadě, byly nám puštěny Brathanki. Další hodinu jsme mocným řevem daly najevo, že ANO, chceme na to tancovat. Hodinu na to: Víte holky, uupřímně, mně se do těch Brathanek nechce. Ale jako jestli to mermomocí chcete dělat, tak já se přemůžu...Ale vážně do toho nemám chuť. a pardon, pokud učitelka řekne něco takového, co sakra čeká, že. Tak tedy fajn, poté, co už jsem řešila, že chci začít nacvičovat jsme v bodě nula - nemáme na co. Ale začaly jsme dělat docela fajn vazbu na zajímavou hudbu. A ve čtvrtek se pokračovalo a my pančelku děsně nenápadně tlačily k tomu, že by byla škoda to nevyužít, že vazba je to pěkná, hudba je fajn a že ANO, CHCEME! Tudíž otázka na konci hodiny: Holky, tak co kdybychom tancovaly na tohle? byla vpodstatě bezpředmětná. Tedy juch, máme hudbu ( snad! )!
Ve středu jsem si šla na hoďku zacvičit. Nikdy bych si nemyslela, že člověk může sám sebe tak zničit - a to jsem snad ani nic pořádně nedělala, nechápu. Ale bylo to fajn, jen málo času. A když jsem čekala, až se mi uvolní sál, bloumala jsem po chodbách v ZUŠce a ti smradi neměli na nástěnce u hudebny B.! Jak si to, ksakru, představujou?! Naštvali mě, fakt. Ale dneska jsem byla na kosmetice ( úlet...každých patnáct vteřin jsem si na Něco musela vzpomenout a marně jsem přemáhala cukající koutky. Hlavně s maskou na obličeji to bylo poučné ) a povídala si s kosmetičkou, nějak jsme se dostaly k hudbě, o tom, že něco pouštěla, když tam byla mamka, že ona říkala, že to mám taky..a to něco byl B. Geniální, zlatý, milovaný B :-) Ano, on je úžasný.
Ve čtvrtek jsem se taky zvládla parádně vyděsit, naštvat, vyvztekat, uklidnit a s ďábelským smíchem psychopata vytvořit plán Bé. Takže do Phy holt nepojedu 13.11 anžto patnáctého, neb 14. okupuje sop dívadlo ve Z., pročež půjdu na Louskáčka 12.12, což jsem za a) beztak chtěla a za b) je to príma datum. Dneska už jsem si chtěla do Z. objednat lístky, poněvadž jsem aktivní a zmanipulovaná ND-systémem/nesystémem. Přirozeně jsem byla na maloměsto moc zběsilá a mám si zavolat příští týden. Maminka si klade podmínku návštěvy se mnou, o-ou.
Et alors, mám lístek na dalšího RaJ. Což byla taky sranda, neboť si Štěpán spletla datum při psaní mailu a já měla málem infarkt, že mi koupila lístek na představení, které mám ( mimochodem taky jí ) zakoupené od června.
Už chci, aby byla až-za-týden. V úterý jdu totiž k zubaři. A protože sjem neměla kaz už rok, nemyslím, že by se tato tendence prodlužovala. A je mi jedno, že pod drogou zvládnu všecko, a tudíž už mi ani to vrtání tak nerve žíly. Štve mě fakt, že mezi prohlídkou a výkonem trestu je u mé drahé paní zubařky minimálně měsíční čekání a mě otravuje žít s kazem, o němž vím ( není to moc logické, já vim ). A vlastně mě štve i tahle návštěva, protože tam jdu místo baletu, neboť ona pracuje zcela nepochopitelně jen dva dny v týdnu. A které dny? No jistě, že úterý a čtvrtek. Který kretén, korunovaný, vymyslel, že posuneme balet z pátku na čtvrtek?! A navíc, mamka mi přirozeně domluví úterý, když je klasika, o kterou nechci za žádnou cneu přijít. Ale v pohodě. Však pak budu chybět jen tři hodiny za sebou kvůli Praze. To mě štve strašně. Jo, hrozně se těším do Phy, ale chybět tolik hodin...Pravdou je, že tam chybí pořád někdo, tohle je totiž ročník na baterky...Ale za tři hodiny se opravdu může stihnout hodně věcí. Nacvičovat snad nezačnou. Tak snad tak.
Jinak mi přijede Štěpán, tak uvidím, jestli ji uvidím :-)

A k tomu dnešnu... No, vlastně jen ten přiblblý úsměv. Asi je to trochu morbidní .-)